Proces výroby N-hexanu
Většina zahraniční výroby hexanu využívá adsorpční procesy na molekulárním sítu, jako je Richfielcd (Richfield) a Watson (Watson) ve Spojených státech, s použitím rekonstituovaného rafinátu jako suroviny, recyklací dvou nebo více loži pro adsorpci. Desorpce lisováním za vzniku n-hexanu.
Většina domácích výrobců hexanu používá proces hydrogenační destilace, který se dělí na dva typy:

Nejprve hydrogenace a poté rektifikace.

Také známá jako předhydrogenace, surovina se zahřívá výměnou tepla, dosahuje reakční teploty, vstupuje do hydrogenačního reaktoru, desulfurační a dearomatizační reakce za působení katalyzátoru, rozpouštědlový olej a směs vodíku vstupují do separační nádrže pro separaci , regenerace vodíku, rozpouštědlový olej do frakcionační věže Řezání na hotové výrobky. Obecně řečeno, po hydrogenaci surovin se stále frakcionuje a řeže na n-hexan a další různé typy rozpouštědlového oleje. Výhodou je, že všechny suroviny jsou dearomatizovány a ochuzeny, přičemž je plně využit každý produkt. Nevýhodou je velká investice a velká spotřeba materiálu.

Za druhé, rektifikace a poté hydrogenace.

Také označovaná jako post-hydrogenace, v případě n-hexanu se surový materiál nejprve rozřeže na surový hexan o destilačním rozmezí 66-69, čistota surového hexanu se výrazně zlepší, a protože fenylová skupina je obsažený v n-hexanu, hexan v surovém hexanu Obsah je také značně zvýšen a poté podroben hydrodebenzenovému odsíření za vzniku vysoce kvalitního n-hexanu. Výhodou je malá investice a malá spotřeba materiálu. Nevýhodou je, že nehydrogenovaná část není efektivně využita.